Frustratio vera

těžké období.
    Je toho mraky, co udělat. Víš, že se konečně musíš probrat a začít, ale odkládáš to na další den, přemlouváš se, že už začneš...Víš, že na tom závisí celej tvůj budoucí život, ale stejně nic neděláš. Chybí ti snad morálka a motivace? To je tak těžký sesmolit životopis, naučit se pár tisíc pitomejch stránek interny, chirurgie...? Už toho bylo dost,. nemáš sílu, a ani motivaci. I když motivace by pro každýho mimo tebe byla zjevná. Copak práce a uplatnění a všechna ta dřina za předchozích 6 let není dost? Když už chybí jen posledních pár krůčků? Ostatní  by se mohli přetrhnout, a taky že jo, aby to už všechno měli vcajku, ale ty? Co děláš. Sedíš doma, flákáš, co se dá a tajně doufáš, že nějaká síla ze shora ti v pravý čas pomůže. Je čas se probrat. Ale to bohužel nejde poručit.
    Achjo.
    Ať už to skončí!!!!!!

Život nahovno

Řekněme si to narovinu, život je nahovno.

   Je to asi údělem člověka, bejt neustále nespokojen.
   I když se ocitám v období života, kdy jsem fakt šťastná, kdy se mi relativně daří jak ve škole, tak v práci, a vůbec, stejně mi na mysl kolikrát přijde,že by mohlo bejt líp... že bych mohla dělat jiný věci, že bych mohla bejt v jiným městě, že bych mohla mít jinýho chlapa.... bych bych bych...
 Nojo, ale jak tenhle pocit zahnat? Logicky vím, že se mám dobře, že ostatní jsou na tom daleko hůř. Ale stejně těsně před usnutím přemýšlím, kde bych byla, kdybych se třeba loni rozhodla jinak, neměla bych se líp?
  A pak bilancuješ, a dovede tě to nikam. Ale stejně neodoláš, ale uděláš něco neočekávanýho, jen kdyby náhodou....A pak čekáš, nic nepřichází. Asi na tom druhým konci řetězce jsou momentálně spokojený,   prozatím. Ale i tak, je dobrý to zkusit. Vystoupit z těch prošláplejch stop, kolejí, který vedou nekonečně rovně. Udělat si odbočku.
 
     Pak se stejně vrátíš.
   

Volba prezidenta

Už nějaký ten týden probíhají po celé republice kampaně za kandidáty do volby prezidenta. Nejen kampaně zprostředkované agenturami na to určenými, ale i ,,soukromé,, kampaně z řad normálních lidí, kteří nemají žádné politické cíle, lidí, kteří to dělají asi jen z nudy, přesvědčení, nebo rádi vyhledávají konflikty. Protože tyhle soukromé kampaně jsou dost často zaneseny dost tvrdými a útočnými názory. Ale v první řadě, nezapomínají tito lidé dodat, že je to jen jejich názor, že nikomu nic nevnucují a už vůbec nikoho o ničem nepřesvědčují. Bohužel ale dost často se právě tito lidé dokáží ,,do krve,, poprat o ten jejich jediný správný názor a argumentovat proti opozičním kandidátům tak horlivě, že si snad myslí, že jim na tom visí život.... Všechny sociální sítě jsou v dnešní době zaplněny agitačními příspěvky, zakládají se skupiny a události na podporu toho a onoho kandidáta. Pokud byla ještě volba v 1..kole, argumenty byly docela smysluplné, ale nyní v kole druhém již jde jen o útoky dvou stran. Hledání špíny na konkurenty a nesmyslné papouškování názorů všelijakých moderátorů a novinářů, které mnohdy nejsou ani pravdivě a věrohodně podloženy.... Paradoxně, oba kandidáti na sebe neútočí tak, jako jejich fanoušci.

  Nevím jak vás, ale mě už rozčilují statusy typu: Nikomu nic neradím , ale měli byste volit .... nebo: kdo volí toho, je debil a mažu si ho z přátel.... Nebo věčné pozvánky do skupin ,,Ve 2.kolo volím....,, Pardon, komu to cpete? Koho to zajímá? Je to snad každýho věc, každýho volby, takže ano, klidně na zeď pověste, koho volíte, ale necpěte dalším názor, že musí volit stejně jako vy!!!
 Moc politiku nesleduji, a proto i v dnešní době trpím, otvírám si totiž facebook, abych se pobavila, dozvěděla se co je kde novýho, a ne abych byla po přečtení 3 statusů hned znechucena českou politickou scénou! Takže prosím! DOST!!!! Stejně nikdo nezmění názor po vytvoření skupiny na podporu, nebo sdílení nějakého nesmyslného článku od ,,novináře,, XY!
 Takže, už aby bylo po volbě.
  Nasraný lidi v týhle zemi budou vždycky, nehledě nato, kdo bude sedět na hradě!
 Čau!

Změna

       Stále jsem tu :) Ha! 

 

       Dlouho sem jsem nic nenapsala, ne že by se nic nedělo, ale...  Vrátila jsem se z dobrodružství jménem Litva. A je dost momentů, kdy bych zase jela zpět. Bohužel to nejde. Nebo bohudík? 

       Nicméně ta roční zkušenost stála zato. Změnilo mě to, změnilo to můj náhled na lidi, situace a problémy. Možná jsem i vyspěla. Vnitřně mi to teda určitě pomohlo. Odjížděla jsem jako holka, co má desítky přátel a milióny problému, a přijela jsem s miliónem zážitků a o pár přátel chudší i bohatší. Ale hlavně srovnaná sama se sebou, zodpovědná za svoje problémy a konečně odstřižená od problémů jiných. 

       

         Co říct víc? Děkuji.