Proč se dějou takovýhle věci? Jednoho dne se probudíš, a všechno je jinak. Tvoji blízcí leží na smrtelný posteli. Ty jseš kurva daleko jim pomoct. Ne že by vzdálenost hrála roli. A ostatní mlčí. Nic ti neřeknou, aby tě chránili, když jsi tak daleko. Proč!?! Je lepší vědět. Rozhodně. A díky tý vzdálenosti ti ani pořádně nedochází, co se vlastně děje. Mlčíš. Nevíš. Cítíš se špatně, ale ne natolik, aby propadal panice. Za normálních okolností by ses zhroutil. Rozpadl by se ti svět. A teď? Kurva. Přemýšlíš, hledáš důvody, proč ti nic neřekli. Nenacházíš. Nemáš nikoho, s kým mluvit. Chybí ti objetí. Slzy. Kde jsou? Třeba později ti vše dojde. Ale nebude to až příliš pozdě? Nesnášíš být zmatená. Nevědět, co cítíš. A tak místo pláče přemýšlíš. A už ti to dochází.
Smrt.
Ano, i to se může stát. A ty jsi daleko. Daleko, abys projevil city. Pláčeš o samotě. Husí kůže. Proč? Chceš od toho utýct, ale není kam. Tápeš ve tmě. Chodíš ulicema bez smyslu a cíle. Trápíš se.
Doufáš, že to přejde. ale ono se to stupňuje.To nic tam uvnitř. Začíná bolet. Břečíš. Nemůžeš přestat. Není nikoho, kdo by tě utěšil. Jazyková bariéra. Citová bariéra.
Prosíš, křičíš, mlčíš. Nevíš.
Chceš naposledy držet ruku, obejmout. Dát pusu. Ne že by to zlehčilo situaci. Jen v to doufáš. Ale tady si bezradnej. Ztracenej. Sám. Sám na to se se vším vypořádat. Už tomu rozumíš, ale zjišťuješ, že vlastně nechceš. Že by to bylo lepší. Nechat si tu bariéru, to nevědomí. Ten částečnej klid.
Kdy ho najdeš? Kde?
Miluju Tě!
A nechceš se vrátit. Chceš takhle zůstat navždy. Bloumat v podvědomí. Nesetkat se s realitou.
Ale to nejde. Život musí jít dál. Doprdele.
http://www.youtube.com/watch?v=jVG8APIpY_0&playnext=1&list=PL6827BBB835D272D7
Žádné komentáře:
Okomentovat